Ukládání kázeňských trestů za nesplnění norem z tělesné přípravy je nezákonné.

obrázek: 

 

Častým „neduhem“ velitelů je jejich snaha trestat vojáky za nesplnění norem z tělesné přípravy. Jedná se o „trestání“ jak snížením nebo odebráním osobního příplatku, tak také o ukládání kázeňského trestu. Že takovéto „trestání“ je nezákonné dokládáme právě v tomto článku.

 

Vojákovi nelze snížit nebo zcela odebrat osobní příplatek za nesplnění norem z tělesné přípravy prostě proto, že tělesná příprava není náplní pracovní činnosti vojáka dle jeho služebního zařazení. Podle § 12 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, totiž slouží osobní příplatek k ohodnocení náročnosti práce a dlouhodobě dosahovaných kvalitních výsledků vykonávané práce vojáka a nikoli k hodnocení něčeho, co nemá s výkonem práce nic společného. Osobní příplatek lze tedy snížit nebo odebrat pouze v případě, že pominuly důvody pro jeho přiznání a stanovení konkrétní výše. Je potěšitelné, že k témuž dospěli i na Velitelství společných sil, což dokládá vyjádření zdejšího finančního odboru čj. 17-54/2011-2802/J8 ze dne 19. srpna 2011 ve věci „Neplnění tělesné výkonnosti vojáků z povolání“. Zmíněný dokument naleznete v příloze pod článkem. Zarážející na vyjádření uvedeného finančního odboru je ale jeho závěr, kde se uvádí, že velitel může využít kázeňskou pravomoc ve smyslu ust. § 50 a násl. zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, a uložit vojáku, který nesplnil normy z tělesné přípravy, kázeňský trest podle ust. § 53 zákona č. 221/1999 Sb. Že toto není možné, si rozebereme níže. 

Podle § 51 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb. se kázeňským přestupkem rozumí zaviněné jednání, které je v rozporu s právními předpisy nebo vojenskými řády, předpisy a rozkazy, nejde-li o jiný správní delikt nebo není-li trestné podle trestního zákona.

Zavinění je vnitřní (psychický) vztah člověka k určitým skutečnostem, jež zakládají kázeňský přestupek. Zavinění je založeno na složce vědomostní (povědomí o tom, že se vůbec mohu dopustit kázeňského přestupku) a volní (chtění, nebo alespoň srozumění s tím, co může na základě určitého jednání nastat).

Pokud má voják spáchat kázeňský přestupek zaviněným jednáním, které je v rozporu s právními předpisy, vojenskými řády nebo rozkazy, pak musí vědět, nebo by s přihlédnutím k okolnostem vědět měl a mohl, že porušuje nějaký právní předpis, vojenský řád nebo rozkaz. Musí tedy především existovat nějaký právní předpis, vojenský řád nebo rozkaz, který by stanovil, že voják má povinnost splnit normy z tělesné přípravy. Takový právní předpis, vojenský řád nebo rozkaz, který by výslovně stanovil, že voják musí splnit normy z tělesné přípravy, ale neexistuje.

A z povahy věci takový právní předpis, vojenský řád nebo rozkaz ani existovat nemůže. Zkuste si představit, že by snad existoval nějaký právní předpis, vojenský řád nebo rozkaz, který by někomu nařizoval, že má voják povinnost vystudovat vysokou školu, naučit se anglický jazyk se znalostí na úrovni rodilého mluvčího, při střelecké přípravě nastřílet plný počet bodů, splnit IQ test na úroveň 130 atd. Lze si představit, a tak je to ve skutečnosti i dáno, že splnění některých „norem“ (úrovně dosaženého vzdělání, dovedností a vlastností) je právním předpisem, vojenským řádem nebo rozkazem stanoveno pouze jako podmínka ke služebnímu zařazení vojáka na systemizované místo, určení jeho hodnosti, umístění vojáka k druhu vojska atd. Z předchozího plyne, že splnění norem z tělesné přípravy není povinností vojáka danou právním předpisem, vojenským řádem nebo rozkazem, ale pouze předpokladem k další personální práci s vojákem, když nesplnění norem (opakované) může vést i k propuštění vojáka ze služebního poměru.

Za ustanovení právního předpisu nebo vojenského řádu, které by bylo možno zaviněně porušit nesplněním norem z tělesné přípravy, nelze rozhodně považovat obecnou povinnost vojáka danou ust. čl. 35 písm. a) Zákl-1: „Připravovat se k obraně vlasti… zejména výcvikem a zvyšováním tělesné zdatnosti.“ nebo obecnou povinnost vojáka danou ust. § 48 odst. 1 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb.: „Zvyšovat své odborné znalosti a prohlubovat svoji kvalifikaci, dbát o svoji fyzickou zdatnost.“ Jak je také konstatováno v komentovaném zákonu o vojácích z povolání k paragrafu § 48 zákona č. 221/1999 Sb. - Petr Tomek, Jiří Dluhoš, Stanislav Hemza: Služební poměr vojáků z povolání, Nakladatelství ANAG, 2003 – „Základní povinnosti vojáka vymezené v § 48 zákona mají obecnou povahu. Konkrétní služební povinnosti jsou obsaženy v ustanoveních právních předpisů, zejména v zákonech upravujících postavení ozbrojených sil, v interních rezortních předpisech a rozkazech nadřízených. …“ Tolik tedy právní názor autorů komentáře – zkušených právníků, z nichž JUDr. Petr Tomek je spoluautor zákona o vojácích z povolání.

Nejen že neexistuje právní předpis, vojenský řád nebo rozkaz, který by výslovně stanovil, že voják musí splnit normy z tělesné přípravy, ale bez „zajímavosti“ také není položit si otázku, jakým konkrétním „jednáním“ by se voják měl dopustit kázeňského přestupku nesplnění norem z tělesné přípravy? Bylo by snad možno uvažovat toliko o „malé snaze“. Jakým způsobem by ale tuto malou snahu u vojáka jeho velitel při ukládání kázeňského trestu prokázal, když důkazní břemeno je na veliteli? Připomeňme zde ust. čl. 139. Zákl-1: V odůvodnění orgán s kázeňskou pravomocí uvede, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí, kdy bylo vojákovi umožněno vyjádřit se k věci a stručný výsledek jednání. (…) Dále se v odůvodnění uvedou důkazy, jejich hodnocení a právní předpisy, na jejichž základě se orgán s kázeňskou pravomocí rozhodl.

 

Ministerstvo obrany vydalo normativní výnos č. 12 ze dne 15.3.2011 s názvem „Služební tělesná výchova v rezortu Ministerstva obrany“ (dále jen NV MO 12/2011 - - viz příloha pod článkem). Podívejme se jen krátce, co v něm stojí a zkusme se také zamyslet nad přezkoušením z tělesné přípravy - jeho smyslem a řešením nesplnění stanovených norem.

Tak například hned článek pátý NV MO 12/2011 říká: „Pohybová schopnost je základní kvalita a předpoklad k pohybové činnosti, např. k síle, rychlosti, obratnosti a vytrvalosti. Je převážně vrozená, jen částečně ovlivnitelná prostředím nebo např. vhodným cvičením. Pohybové schopnosti nejsou specifické jen pro jednu činnost a jsou poměrně stálé v čase.“ Představme si, co je potřeba více v různých profesích. Tak třeba specialista IT – nadprůměrně inteligentní člověk a vynikající analytik, vysedávající v době vrcholného nasazení ozbrojených sil v kanceláři, jistě nemusí být silák a vytrvalostní sportovec. Jiné požadavky na sílu, vytrvalost a obratnost asi budou kladeny na příslušníka speciálních sil nasazeného do přímého boje s protivníkem.

Za zmínku ale stojí především články 56 bod 1 písm. c) a čl. 110 NV MO 12/2011.

Čl. 56 bod 1 písm. c) NV MO 12/2011 stanoví: "Individuální trénink je zejména určen k výcviku vojáků, kteří při přezkoušení nesplnili stanovené výkonnostní normy, po dobu jejich snížené tělesné výkonnosti nebo do osvojení si stanovených pohybových dovedností." Z předchozího je zřejmé, že nesplnění norem z tělesné přípravy nejen že není povinností vojáka a není označeno za kázeňský přestupek, ale nesplnění norem z tělesné přípravy je dokonce samotným předpisem předvídáno (je s možností nesplnění norem výslovně počítáno) a je pro tuto situaci i přijato řešení – individuální trénink!

 

Čl. 110 NV MO 12/2011 stanoví:

1. Cílem kontroly a hodnocení tělesné přípravy je udržování trvalého přehledu:

a) o průběhu a účinnosti tělovýchovného procesu;

b) o úrovni tělesné připravenosti jednotlivců;

c) o připravenosti organizačních celků a jejich složek v tělesné přípravě během výcvikového roku.

2. K výsledkům kontrol tělesné přípravy se přihlíží při:

a) služebním hodnocení vojáka;

b) rozhodování o umístění vojáka k druhu vojska;

c) služebním zařazení vojáka a určení vojenské odbornosti;

d) rozhodování o způsobilosti uchazeče pro výkon služby vojáka.

 

Z článku 110 je tedy patrné, k čemu kontrola a hodnocení tělesné přípravy slouží a jaký má vůbec smysl – k hodnocení vojáka a rozhodování o jeho budoucí kariéře.

 

 

Aby ale nebylo vše výše uvedené jen teoretizování, uvedeme jeden zcela konkrétní příklad konkrétního vojáka, kterému byl uložen kázeňský trest za nesplnění norem z tělesné přípravy, a také postup onoho vojáka v obraně proti nezákonnému udělení kázeňského trestu, včetně autentických dokumentů.

Tím kázeňským trestem postiženým vojákem byl četař Pavel Šmejc, starší operátor spojovacího družstva VR VÚ 5490 Rakovník.

A zde je jeho příběh:

Dne 14.10.2011 byl udělen četaři Pavlu Šmejcovi jeho nadřízeným, velitelem VÚ 5490 Rakovník pplk.. Ing. Martinem Kavalírem, kázeňský trest „písemná důtka“ za nesplnění norem z tělesné přípravy (viz příloha pod článkem – Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu). S tímto se četař Šmejc nehodlal smířit, když nesplnění norem z tělesné přípravy nepovažoval (a nyní již víme, že důvodně) za kázeňský přestupek. Protože však četař Pavel Šmejc neměl sám zkušenost s podáním odvolání a obranou proti nezákonnému udělení kázeňského trestu, dne 24.10.2011 oslovil prostřednictvím kontaktního formuláře webu problemyvarmade.cz naší redakci. Obratem jsme věc četaře Pavla Šmejce předali našemu právníkovi, který se případu ujal a nadále zpracovával veškerá podání ve věci určená jak služebním orgánům, tak i soudu. Četař Pavel Šmejc v zákonné 15-ti denní lhůtě podal odvolání proti rozhodnutí o kázeňském trestu. Odvolání četaře Šmejce bylo rozhodnutím velitele VÚ 6624 Bechyně plk. gšt. Ing. Otou Rolencem ze dne 22.11.2011 zamítnuto a rozhodnutí o kázeňském trestu velitele VÚ 5490 Rakovník potvrzeno (viz příloha pod článkem – Rozhodnutí o odvolání). Doručením rozhodnutí o odvolání se stalo rozhodnutí o udělení kázeňského trestu pravomocným. V dané situaci bylo jediným relevantním řešením podání žaloby proti rozhodnutí služebního orgánu dle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a to ve lhůtě pouhých 30-ti dnů. Žaloba byla podána četařem Šmejcem dne 4.1.2012 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 

Ještě před podáním žaloby, podal dne 22.12.2011 četař Šmejc podle § 94 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, náčelníkovi Generálního štábu AČR podnět k zahájení přezkumného řízení rozhodnutí velitele VÚ 6624 Bechyně plk. gšt. Ing Oty Rolence o zamítnutí odvolání o uložení kázeňského trestu písemné důtky. Dne 9.1.2012 byl postoupen návrh na zahájení přezkumného řízení veliteli společných sil (viz příloha pod článkem – Vyjádření INGŠ Maleninského). Usnesením ze dne 8.3.2012 bylo velitelem společných sil generálmajorem Ing. Hynkem Blaškem zahájeno přezkumné řízení, „neboť lze pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy“ (viz příloha pod článkem – Usnesení gen. Blaška o zahájení přezkumného řízení).  

V mezidobí Krajský soud v Českých Budějovicích přeposlal Ministerstvu obrany žalobu četaře Šmejce s tím, aby se Ministerstvo obrany k žalobě vyjádřilo a předalo spis četaře Šmejce soudu. Za Ministerstvo obrany se k žalobě vyjádřila Sekce legislativní a právní MO – odbor pro právní zastupování s tím, že nedisponuje spisem četaře Šmejce z důvodu probíhajícího přezkumného řízení a požádala o přerušení řízení do doby vydání rozhodnutí v přezkumném řízení (viz příloha pod článkem – Vyjádření SLP MO soudu).

Dne 16.4.2012 rozhodl v přezkumném řízení velitel společných sil generálmajor Ing. Hynek Blaško tak, že zrušil rozhodnutí velitele VÚ 6624 plk. gšt. Ing. Oty Rolence o zamítnutí odvolání o uložení kázeňského trestu z důvodu, že ukládání kázeňských trestů vojákům jen na základě výsledků výročního přezkoušení je v rozporu s platnými právními a vnitřními předpisy a věc mu vrátil k dalšímu řízení (viz příloha pod článkem – Rozhodnutí v přezkumném řízení). Dne 6.6.2012 velitel VÚ 6624 plk. gšt. Ing. Ota Rolenec, vázán právním názorem nadřízeného služebního orgánu, zrušil rozhodnutí o uložení kázeňského trestu velitele VÚ 5409 pplk. Ing. Martina Kavalíra a řízení o uložení kázeňského trestu s konečnou platností zastavil (viz příloha pod článkem – Zrušení rozhodnutí o uložení trestu plk. Rolencem). 

Na základě rozhodnutí velitele VÚ 6624 plk. gšt. Ing. Oty Rolence, o zrušení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu a zastavení řízení o něm, Krajský soud v Českých Budějovicích zastavil soudní řízení z důvodu plného uspokojení žalobce četaře Pavla Šmejce (viz příloha pod článkem – Usnesení soudu o zastavení řízení).

 

 

Krátké poznámky k rozhodnutí o uložení kázeňského trestu a rozhodnutí o odvolání:

U rozhodnutí o uložení kázeňského trestu velitele VÚ 5490 Rakovník pplk. Ing. Martina Kavalíra stojí za pozornost zmatečnost výroku rozhodnutí. Jak se zde píše - voják se dopustil kázeňského přestupku tím, že nesplnil stanovenou normu z tělesné výkonnosti, čímž porušil čl. 35 písm. a) Zákl-1 připravovat se k obraně vlasti zvyšováním tělesné zdatnosti a porušil tak základní povinnost vojáka vyplývající z ust. § 48 odst. 1 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb., dbát o svoji tělesnou zdatnost. K tomu lze uvést, že pokud je jako kázeňský přestupek považováno nesplnění stanovené normy z tělesné výkonnosti, pak musí následovat odkaz na článek nebo paragraf, který byl porušen, tedy odkaz na článek nebo paragraf kde je výslovně uvedena povinnost vojáka splnit stanovenou normu z tělesné výkonnosti. Tak tomu ale u rozhodnutí o uložení kázeňského trestu velitele VÚ 5490 Rakovník pplk. Ing. Martina Kavalíra není a je toliko uveden odkaz na ustanovení, která se svou skutkovou podstatou odlišují od vytýkaného jednání.

Dovedeme nelogickou konstrukci velitele VÚ 5490 Rakovník pplk. Ing. Martina Kavalíra do absurdnosti. Podle čl. 35 písm. a) Zákl-1 je voják povinen připravovat se k obraně vlasti zvyšováním tělesné zdatnosti a podle ust. § 48 odst. 1 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb. má voják dbát o svoji tělesnou zdatnost. Podle nelogické konstrukce by se ale kázeňského přestupku dopustil i voják, který by přezkoušení z tělesné přípravy plnil opakovaně několik let po sobě a byl hodnocen známkou „1“, a to v případě, že by např. v jednom roce udělal třeba i 100 kliků za třicet vteřin a v roce následujícím „jen“ opět 100 kliků, nebo dokonce „jen“ 99 kliků za třicet vteřin. Podle čl. 35 písm. a) Zákl-1 by se totiž již nejednalo o zvyšování tělesné zdatnosti, ale o její udržování na stejné úrovni, resp. dokonce o snížení tělesné zdatnosti v dané disciplíně. Pak bychom se také mohli ptát, jak dotyčný voják dbal o svoji tělesnou zdatnost, když tato se nejen nezvyšuje, ale dokonce poklesla!

K rozhodnutí o odvolání lze podotknout toto:

Jedná se o obsáhlé dílo, které více než o kázeňském přestupku hovoří o potřebě dosažení určité úrovně tělesné zdatnosti a jejímu udržování, když důvodem je způsobilost vojáka k plnění úkolů ozbrojených sil. Nebudeme zde dělat detailní rozbor rozhodnutí o odvolání (většina textu je jen účelovou obhajobou), jen poukážeme na zásadní rozpor, protimluv zde obsažený a v podstatě přiznání, že pravda je na straně četaře Šmejce. Zamyslete se pozorně nad druhou větou na poslední straně rozhodnutí o odvolání (začíná na druhém řádku šesté strany rozhodnutí). Je tohoto znění: „Souhlasím s odvolatelem, že samotná nevyhovující zdatnost nebo nezpůsobilost pro další výkon služby nemůže být označena za kázeňský přestupek.“ (text zvýrazněn a podtržen autorem článku). Nyní si znovu přečtěte rozhodnutí velitele VÚ 5490 Rakovník pplk. Ing. Martina Kavalíra o uložení kázeňského trestu, co je v jeho výroku vytýkáno četaři Šmejcovi (nesplnění norem) a především co údajně četař Šmejc nesplněním norem porušil (čl. 35 písm. a) Zákl-1 – zvyšovat tělesnou zdatnost a podle § 48 odst. 1 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb. – dbát o tělesnou zdatnost). Pokud je pravda, jak tvrdí odvolací orgán – velitel VÚ 6624 Bechyně, že nesplnění norem prokazuje zanedbání fyzické zdatnosti, tedy nevyhovující zdatnost, pak další komentář k rozhodnutí o odvolání velitele VÚ 6624 Bechyně plk. gšt. Ing. Oty Rolence snad ani není potřeba.

 

K celé kauze patří ještě následující poznámka. Lze se důvodně domnívat (s mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě), že jednotlivá rozhodnutí v celé věci nebyla psána jednotlivými jmenovanými veliteli, ale byla jimi pouze podepsána, když autory samotných textů jsou „právníci“ jednotlivých útvarů. Otázkou ale zůstává, zda tito „právníci“ jen odůvodňovali již rozhodnuté, a jaký byl jejich případný vliv na jednotlivé velitele při vydání nezákonných rozhodnutí. Pak je také otázkou, jakou úlohu tito „právníci“ v rámci útvarů vůbec plní.

 

Celá věc četaře Pavla Šmejce byla nakonec vyřešena po právu. Za zmínku ale stojí také to, že se lze důvodně domnívat, že především díky tomu, že existují velmi korektní vztahy mezi naším právníkem a některými lidmi pracujícími na Ministerstvu obrany, byla celá kauza v podstatě „předřešena“ z vyšší úrovně, a proto nezákonné rozhodnutí o uložení kázeňského trestu bylo zrušeno samotnými služebními orgány, a to ještě dříve, než ve věci rozhodl soud. Za to patří lidem z MO velký dík.

Četař Pavel Šmejc dosáhl poněkud klikatou cestou svého. Dosáhl svého práva. Práva na to, aby kázeňské tresty, pokud jsou ukládány, byly ukládány v souladu s platným právním řádem. V souladu s právním řádem platným v celé České republice, armádu nevyjímaje!

Četaři Pavlu Šmejcovi patří dík nejen za to, že se nebál bránit svá práva proti nezákonným rozhodnutím nadřízených, ale i za to, že souhlasil se zveřejněním svého příběhu (pod svým celým jménem), a to proto, aby jeho případ pomohl i ostatním, kterým by snad jejich velitel chtěl uložit kázeňský trest za nesplnění norem z tělesné přípravy. Doufejme, že takových vojáků, kteří nebudou mít strach a najdou odvahu bránit svá práva i proti nadřízeným, bude stále více. Jen tak dojde ke „zkulturnění“ i samotného velitelského sboru.

 

 Komentáře k tomuto článku můžete psát ve fóru tohoto webu.

 

 

Snad by bylo vhodné zcela na okraj a na adresu trestáníchtivých velitelů upozornit na ustanovení § 383 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákon, kde se píše: „Kdo podřízeného vojáka nebo vojáka s nižší hodností nutí k osobním úsluhám nebo ho omezuje na právech nebo svévolně ztěžuje výkon jeho služby anebo mu uloží kázeňský trest v rozporu s jiným právním předpisem, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“